Jak pomoci snížit nadměrnou excitaci na startu stopy, při práci i po nálezu.

Stopování nezačíná ve chvíli, kdy psovi připneme stopovačku. Začíná mnohem dřív.

V autě. V našem dechu. V tom, jak rychle zavřeme kufr. V tom, jestli máme připravený pachový předmět. V tom, jestli pes už deset minut slyší ostatní psy, lidi a naše nervózní „tak už pojď“.

Pes na startu často nevypadá jako někdo, kdo má málo motivace. Naopak. Vypadá, že jí má až příliš.

A tam začíná velké nedorozumění.

Mnoho lidí si myslí, že pes, který tahá, štěká, skáče, hrabe a „nemůže se dočkat“, je připravený pracovat. Jenže vysoká aktivace není totéž co dobrá pracovní připravenost. Pro kvalitní pachovou práci potřebujeme psa, který má dost energie na hledání, ale zároveň dost kapacity na soustředění a rozhodování.

Tento princip je často popisován pomocí relativně známého Yerkes-Dodsonova zákona: výkon se s rostoucí aktivací zlepšuje jen do určitého bodu.

Když je aktivace příliš vysoká, výkon se může zhoršovat. U složitějších úloh, které vyžadují koncentraci a rozlišování, bývá optimální hladina aktivace nižší než u jednoduchých fyzických úkolů.

Proto otázka nezní: „Jak psa zklidnit, aby tolik nevyváděl?“

Zásadnější otázkou podle mě je: „Jak můžu vytvořit takové podmínky, aby pes mohl zůstat motivovaný, ale neztratil schopnost přemýšlet?“

1. Start nezačíná psem. Začíná psovodem.

Když je pes přetočený, často se okamžitě soustředíme na něj. Proč štěká? Proč tahá? Proč nevydrží? Proč se nesoustředí?

Ale mantrailing je práce dvojice. A druhá polovina dvojice stojí na druhém konci vodítka. Napětí člověka se na psa přenáší pohybem, vodítkem, hlasem, tempem, a pravděpodobně i jeho pachem.

Stejně jako nedokážeme svou vůlí nebo tlakem změnit ostatní lidi kolem sebe, nedokážeme ani změnit svého psa. Pokud chceme něco změnit, musíme začít u sebe.

Před startem nám může pomoci krátký rituál bez psa:

• zkontrolovat vybavení dřív, než psa vyndám z auta (připravit pachový předmět, stopovačku, odměnu, klíče od auta, …)
• 2-3 minutky vědomě dýchat
• ztišit hlas a zpomalit pohyb
• přestat řešit příběhy ze včerejška s ostatními
• vrátit pozornost k tělu, dechu a úkolu.

Jde o hygienu pracovního prostoru. Pes nepotřebuje dokonalého člověka. Potřebuje člověka, který si všimne, kdy do trailu přináší vlastní chaos.

2. Předvídatelnost místo chaosu

Obecným principem pro snížení stresové zátěže je předvídatelnost a kontrolovatelnost situace. U psa i psovoda, kteří vědí, co bude následovat, bývá stresová zátěž nižší.

Čím víc chceme po psovi samostatné rozhodování, tím srozumitelnější musí být rámec, ve kterém rozhoduje.

Pes není nářadí, které vytáhnu z auta, nechám ho škrtit na vodítku, zatímco si vykládám s kamarádem o skvělém filmu, který jsem viděla v kině. Vnímám ho po celou dobu, co je se mnou venku z auta. Všechno ostatní počká.

Takový předvídatelný rámec může pro některé psy například tvořit:

• krátké seznámení psa s prostředím po příjezdu na místo tréninku
• minimum zbytečných sociálních podnětů
• dostatečný odstup od ostatních psů, pokud zvyšují excitaci
• proložení čekání na stopu v autě krátkými aktivními přestávkami (mini procházka, čichání pamlsků v trávě, …)
• klidný, srozumitelný a stále stejný předstartovní rituál

3. Nepoužívání averzivních metod

Když pes na startu exploduje, člověk má přirozenou potřebu získat situaci zpět pod kontrolu. Zkrátí vodítko. Přitáhne psa. Zvýší hlas. Začne opravovat. Přidá tlak.

Korekce na startu nesníží excitaci. Jen přidávají konflikt.

Už samotná situace je pro psa náročná: chce pracovat, čeká, vnímá pachy, lidi, psy, prostředí, psovoda. Pokud do toho přidáme fyzický konflikt, křik nebo korekce, nedáváme mu víc informací. Přidáváme další stresor.

V mantrailingu je to zvlášť důležité, protože potřebujeme psa, který chce pracovat, nebojí se rozhodovat, dokáže komunikovat nejistotu, není v konfliktu s člověkem a nesnaží se jen „utéct dopředu“, aby tlak skončil.

Osobně to vnímám tak, že pes je na startu stopy i na celém tréninku kvůli mně. Sám si tuto situaci nevybral. To já jako psovod jsem ho do ní postavila. Z mého pohledu proto není na místě psa trestat za to, že ji emočně nezvládá. Mohu jen nastavit klidné, jednoznačné hranice.

4. Během trailu na psa netlačit

Když pes během práce přechází do příliš vysoké excitace – například proto, že je úkol těžký, prostředí příliš rušivé nebo mezi ním a psovodem vzniká napětí – často zvýší intenzitu pohybu i tahu a hůře se rozhoduje. Někdy se také snaží sám sebe zregulovat tím, že se začichává do jiných pachů.

V takové chvíli obvykle nepomůže víc povelů ani větší tlak, ale spíše víc prostoru, ve kterém pes může znovu přemýšlet.

Pro psovoda to znamená:

• zpomalit se
• uvolnit tvrdé sevření stopovačky („měkčí“ ruka)
• dýchat (výdech delší než nádech)
• ubrat sociální tlak
• netlačit na psa tělem nebo příliš upřeným pohledem
• nepožadovat mechanickou poslušnost na úkor samostatného přemýšlení

Psi pod tlakem psovoda se velmi rychle naučí, že tlak poleví, když se pohybují dopředu a něco čichají – nebo to alespoň předstírají. Pohyb jim navíc pomáhá regulovat pociťovaný stres. Zvenku to může vypadat pracovně. Pes táhne, čichá, jde dopředu. Jenže uvnitř úlohy může být ztracený.

5. Po nálezu pes potřebuje přechod, ne náhlé vypnutí

Když pes najde figuranta a dostane zaslouženou odměnu, pro člověka stopa končí. Pes ještě ale často zůstává ve vysoké pracovní aktivaci. J

Pokud v té chvíli přijde výbuch euforie, intenzivní hra, hlasité oslavy, tahání, rychlý odchod, zmatek u auta — tělo psa se neučí návrat do klidu. Učí se další explozi.

Odměna má být hodnotná. Ale hodnotná neznamená nekontrolovaná. U některých psů bude ideální krátká hra. U jiných klidnější jídlo. U dalších sociální kontakt. Rozhoduje konkrétní pes, jeho typ motivace a míra aktivace po nálezu.

Místo abychom práci náhle ukončili, je vhodné aktivaci snižovat postupně. Tím můžeme psu pomoci ke klidnějšímu startu na příští stopě.

Konec práce by tedy mohl vypadat jako plynulý, předvídatelný přechodový rituál:

• nález
• jasné potvrzení úspěchu
• vhodně zvolená odměna
• krátký přechodový rituál (pamlsky do trávy nebo z ruky psovoda, krátká procházka, …)
• pomalý, klidný odchod do auta (čichání, volnější pohyb bez dalšího úkolování, prostor pro přirozené zklidnění)
• klid

Praktické shrnutí

Nadměrnou excitaci v mantrailingu nesnižujeme tím, že bojujeme proti energii psa.

Snižujeme ji tím, že:

• nepracujeme proti motivaci, ale proti chaosu
• nastavíme předvídatelný vstup do práce pro sebe i pro psa
• pracujeme nejdřív na sobě
• nepřidáváme tlak tam, kde už pes pod tlakem je
• po nálezu umožníme přechod z aktivace do klidu, ne náhlé vypnutí
• dovolíme psu naučit se, že práce má jednoznačný začátek, průběh a následně hodnotný konec, po kterém se může bezpečně vrátit do klidu a uvolnění.

Mantrailing není jen otázka nosu. Je to otázka nervové soustavy.

A dobrý psovod není ten, kdo psa na startu umlčí. Dobrý psovod je ten, kdo dokáže vytvořit takové podmínky, aby pes nemusel křičet.