Často se stává, že mladému psu dopřáváme rozmanité činnosti, abychom ho rozvíjeli a také alespoň trochu unavili. Se staršími psy pak aktivitu snižujeme, mnohdy je zastoupena třeba jen kratšími procházkami po okolí. Stejně jako u lidí je ale i psů kontinuální zapojování mozku i v pokročilém věku znamenitou prevencí proti demenci a ztrátě vitality.
Pachové práce zapojují významnou část psího mozku, pohyb v členitém terénu udržuje motorické funkce v kondici a procvičuje celé tělo. Zvýšená hladina dopaminu stimuluje nejen pohyb, ale také třeba pohání paměť, kognitivní funkce či schopnost koncentrace. Mantrailing je pro psa velmi přirozenou aktivitou, následovat pachovou stopu v přírodě je pro mnohé z nich samo o sobě odměnou.
Jelikož se nejedná o kompetitivní sport, postupujeme s každým psem jeho tempem, rychlost není rozhodující.
Tereza a Roxy
Roxy byla laskavá desetiletá kolie, která se při procházkách většinou pohybovala krok za Terkou. Terka se rozhodla začít věnovat mantrailingu zejména kvůli svému půlročnímu štěněti, ale domluvily jsme se, že zkusíme zapojit i Roxy.
Na procházkách chodila Roxy bez vodítka, byla zvyklá následovat Terčiny kroky, její pokyny, její přání. Na prvních stopách udělala maximálně pár kroků vpřed, pohledem si neustále žádala další instrukce. Nechtěla se pouštět do žádné samostatné práce. Ani stopovačka jí vůbec nebyla příjemná. Musely jsme tedy (spolu se stopovačkou) zahodit běžné postupy a vymyslet pro ni jiný způsob práce. Hecování, vnější stimulace v podobě odbíhaných stop či nátlaku nebývají ani v těchto případech vhodné.
Díky obrovské míře trpělivosti a citlivosti z Terčiny strany mohla Roxy vnímat stabilní podporu a důvěru svého člověka, a proto se odvažovala samostatně dál a dál. Jejích tázavých pohledů směrem k Terce stále ubývalo. Jednoho dne se po stopě radostně rozběhla a my věděly, že máme vyhráno.
Byl to vždy úžasný zážitek, když jsme za Roxy popobíhaly krajinou a nechaly se s důvěrou vést mnoho set metrů složitým terénem až ke kladeči na konci stopy. Její motivace pramenila zevnitř, se zjevným, čirým potěšením si užívala objevenou radostnou hru. Hřálo u srdce dívat se, jak se na nás Roxy šibalsky usmívá 🙂
Nebojte se začít pracovat se svým psem klidně i v pozdějším věku. Neházejte ho do starého železa, nepatří tam. Dopřejte mu radost z pohybu, dejte mu možnost znova zazářit. Odměnou vám bude nakažlivý psí úsměv a nezapomenutelný pocit u srdce.
Pokud byste chtěli vyzkoušet trénink, mrkněte se sem. Pokud by se vám žádný z plánovaných termínů nehodil, kontaktujte mě a něco vymyslíme.
