Snad každý někdy zažil frustraci při práci se stopovačkou, která se velmi ráda zamotává, někdy sama do sebe, kolem stromů, aut, nohou psa i psovoda… O frustraci psa na jejím druhém konci ani nemluvě!
Proč, jak a k čemu vlastně stopovačku vlastně používáme? Jaká je vlastně její správná délka a z jakého má být materiálu?
Bezpečnost psa
Není pochyb o tom, že psi jsou i bez nás skvělými stopaři. Jedním z důvodů, proč při mantrailingu používáme stopovačku, je bezpečnost. Zejména v intenzivnějším provozu by mohl pes, který je zcela zaujatý svou prací, dojít snadno k úhoně. Vodítko také zajišťuje, že vůbec dokážeme s rychle pracujícím psem udržet krok.
Vzájemná komunikace
Klíčem k úspěšnému vypracování i obtížných stop je nejen dokonalá znalost řeči těla svého psa, ale také schopnost vnímat i jemné změny v intenzitě jeho tahu. Vodítko tvoří jakousi „telefonní linku“ mezi člověkem a psem, která umožňuje oboustrannou komunikaci. Prostřednictvím jemných či výraznějších změn v tahu si můžeme vzájemně sdělovat svou důvěru, pochybnosti či nejistotu, svému psovi můžeme klást otázky nebo ho třeba jemně povzbudit, pokud ztratí koncentraci.
Aby mohla komunikace probíhat hladce, je vhodné udržovat stopovačku v mírném tahu. Necháme-li ji ležet na zemi, přicházíme tak o možnost přijímat i předávat cenné informace. Zároveň tak zvyšujeme pravděpodobnost, že se do ní dříve či později my nebo pes zamotáme. Tím psa velmi vyrušujeme při práci a může nás to oba obírat o koncentraci, zejména děje-li se to opakovaně. Při náročnější stopách je schopnost soustředit se po celou dobu práce rozhodující. Náš pes může být velký tahoun, ale i přesto bychom stopovačku neměli svírat křečovitě, ale flexibilně reagovat zvýšením či snížením síly úchopu na pohyb psa. Ruce se stopovačkou by měly být pokud možno v neutrální pozici, v úrovni břicha. To nám umožní pracovat více ze svého středu a nevysílat směrem ke psu matoucí signály například máváním rukama vysoko nad hlavou.
Pro citlivější psy mohou být častá nechtěná škubnutí či korekce velmi nepříjemná a mohou jim dokonce znechutit mantrailing docela! Proto je důležité snažit se od začátku pracovat co nejvíce plynule, v případě temperamentnějších psů se pokusit co nejlépe předvídat jejich pohyby, abychom se vyhnuli trhnutím, když pes doběhne na konec stopovačky. Pomáhá také použít rukavice, které nám umožní popouštět stopovačku hladce a plynule dlaněmi, aniž by nám popálila prsty. Pokud nereagujeme na psa včas, dochází také častěji k zamotání šňůry okolo stromů, aut, zábradlím či jiným objektům v prostředí, kde pracujeme.
Možná si budete prvních pár stop připadat bezradní. V počátcích může komunikace z naší strany trochu připomínat snahu naučit se mluvit novým cizím jazykem. Může být kostrbatá, nejasná a nesrozumitelná. Pohyby našeho těla na začátku spíše připomínají úplně první lekci v tanečních… Praxí a opakováním se ale naučíte „hovořit“ plynule a také řeči svého psa budete rozumět bez větší námahy. Procvičováním se zdokonalíte natolik, že si najednou uvědomíte, že máte na všechno dostatek času a že vaše tělo jedná automaticky.
Délka a materiál stopovačky
Obecně se doporučená celková délka stopovačky pohybuje od 5 do 10 m, volba ale závisí do značné míry na stylu práce psa, jeho velikosti i na prostředí, ve kterém stopujete. Jinou délku poskytnete psovi na louce, v lese nebo ve městě. Příliš dlouhá stopovačka může být v začátcích náročnější na manipulaci, dokud se ji nenaučíte hladce navíjet a odvíjet z ruky.
Existuje mnoho různých typů stopovacích vodítek. Od nylonových kulatých, přes ploché, pogumované, biothanové či kožené stopovačky. Všechny mají své výhody i nevýhody, které více či méně vyniknou podle schopností psovoda a temperamentu a hmotnosti psa.
Pokud je například váš pes silný, temperamentní a dynamický, je vhodnější vybrat materiál, který je do určité míry pružný (například kůže, nebo i některé ploché stopovačky, které pruží více než biothane, který je velmi pevný). Tím vám vodítko pomůže zmírnit případná nepříjemná trhnutí, především pokud si v manipulaci nejste ještě úplně jistí. Pogumované stopovačky se relativně příjemně drží v ruce i při větším tahu psa, v méně zkušených rukách ale mají občas tendenci se okolo něčeho omotat a nepustit, například kolem stromů v lese.
Velikosti psa samozřejmě také musíte přizpůsobit tloušťku i celkovou hmotnost stopovačky. Pro drobného psíka jistě nezvolíte desetimilimetrovou koženou stopovačku, která by pro něj byla příliš těžká.
Je běžné v průběhu času zkoušet různé typy a vybrat si ten, který vám i vašemu psu vyhovuje nejlépe. Pokud váháte a nejste si jisti, která stopovačka bude pro vás a vašeho psa vhodná, na společném tréninku vše zkonzultujeme, abyste zbytečně neplatili za vodítko, které pro vás bude ve výsledku nepoužitelné.
